Příběh, o němž se chceme zmínit, je sice ve světě známý jako Golden Fish (Zlatá rybka), ale se známou a stejnojmennou rybí restaurací, sídlící na londýnské Hampstead High Street, nemá společného zhola nic. V tomto případě jde totiž o menu úplně jiného druhu. O projekt nikdy nerealizovaného modelu BMW E32 sedmičkové řady, jehož pohonnou jednotkou byl šestnáctiválcový (!) motor a o jehož pojmenování se postaral fakt, že prototypová verze této „Super sedmičky“ měla zlatavý odstín...

Technické cvičení

Celý projekt se narodil během roku 1987 a byl záležitostí tří zkušených inženýrů, kteří mívali v Mnichově hodně velký vliv: Karlhienze Langeho, zodpovědného za vývoj motorů, Adolfa Fischera, jenž měl na starosti kreativní, a tedy většinou tajné projekty, a Hanse-Petera Weisbartha, podílejícího se na modelech E31 a E32. Jeho bezprostřední záminkou se pak stal červnový Fisherův pokyn Langemu. A ten byl docela jasný: bylo by vhodné prozkoumat pro tehdejší bavorskou vlajkovou loď – tedy vůz BMW 750iL, poháněný Langeho pětilitrovým dvanáctiválcem M70 – další varianty pohonných jednotek. A třebaže zkušený motorář od vedení společnosti tehdy nedostal nejmenší záruky, že by se snad navržený motor mohl skutečně vyrábět, představovalo to pro něho výzvu jako hrom. A Lange ji také víc než pozoruhodně využil. Vyrukoval totiž s nápadem, který už nosil v hlavě nějakou dobu: použít pro „sedmičku“ šestnáctiválec. Tedy pohonnou jednotku, která se i v automobilových závodech používala jen výjimečně (Harry Miller s ní v roce 1931 vybavil monopost pro 500 mil Indy, později 16válce využily GP vozy Auto Union a Alfa Romeo a v F1 také BRM) a její použití v produkčních automobilech se dalo prakticky spočítat na prstech jedné ruky. V roce 1927 se například o konstrukci 16válce s rozevřením válců 45°, určeného pro vůz Cadillac Sixteen, pokusil Američan Howard Marmon. Ale protože mu trvalo čtyři roky, než svůj motor dokončil, stačil v tomhle směru prošvihnout prvenství. V roce 1931 už se totiž proháněly po světě celý rok automobily Cadillac V-16, pro něž 16válcový motor navrhl někdejší Marmonův kolega Owen Nacker. Tyto vozy, vydávané tehdy za nejtišší a nejvýkonnější auta Ameriky, k postavení 16válce inspirovaly i clevelandskou automobilku Peerlees. V té už ale k jeho realizaci nikdy nedošlo.

Zato Karlhienze Lange v Mnichově svůj 16válec postavil tempem přímo nevídaným. Vždyť už na Štědrý den roku 1987, tedy necelý půlrok po zadání, byl ohromný motor s písmenky BMW zkoušen na dynamometru!

Vrtání a zdvih válců u tohoto obra zůstaly stejné jako u „em-sedmdesátky“ (84 x 75 mm), takže objem motoru, se sedmkrát zalomenou klikovou hřídelí, byl nakonec 6 651 cm3. Výkon šestnáctiválce, jehož blok byl vyrobený z hliníkokřemíkové slitiny, byl 408 k a točivý moment 461 N.m. To sice byly hodnoty o 100 k a 100 N.m větší než ty, jimiž disponoval dosud používaný motor M70, ale „Super sedmičce“ nepřinášely jen výhody. Čtyři válce navíc totiž dostaly 775?mm dlouhý a 310?kg vážící motor do pozice žrouta prostoru pod přední kapotou. A to bylo nemilé. Už proto, že BMW nemělo v úmyslu – i za předpokladu, že by se snad měl vůz s tímto motorem do výroby dostat - něco výrazně na sedanu E32 modifikovat. A tak Fisher se svými spolupracovníky udělal to nejjednodušší, co přicházelo v úvahu. Velký chladič totiž nahradili dvojicí menších a kompletní systém chladicího systému pohonné jednotky přesunul do zadní části kufru. Něco takového by bylo při přípravě zcela nového modelu přirozeně nemyslitelné, ale v tomhle případě bylo všechno jinak: šlo především o jakési technické cvičení. A na tyto experimenty byl v té době ještě nejen čas, ale také peníze. A tak byla zadní část vozu vybavena sklolaminátovým žebrováním a v kufru byly instalovány dva usměrňovače vzduchu pro chladiče.

Nebyl jediný

Tato úprava si samozřejmě vyžádala několik dalších modifikací. A v jejich rámci museli technici také zmenšit zadní světla a odstranit nejen mlhovky, ale i světla pro couvání. To všechno už ale byly příliš velké zásahy do celkové koncepce vozu a o to menší tak byly šance, že by se snad tenhle automobil měl dostat do výroby. A to i přesto, že do zlaté barvy oděný vůz vykazoval – přinejmenším z úhlu tehdejšího pohledu – velmi slušné vlastnosti: maximální rychlost byla 281 km/h a automobil z klidu na rychlost 100 km/h akceleroval za rovných šest sekund. Poněkud horší už to bylo u tohoto tichého a klidného vozu – používajícího kupodivu šestistupňovou manuální převodovku místo předpokládané samočinné ZF 4 HP, samozřejmě se spotřebou. Ta vykazovala 20 l/100?km ve městě a 14 l/100?km na dálnici. Jenže na tu se v oněch dobách u žádného automobilového výrobce zase tak příliš nehledělo, zvláště u modelů tohoto druhu. A tak byla nakonec ve fázi prototypu „Zlatá rybka“ v červnu 1987 formálně připravena k výrobě. Ovšem představenstvo mnichovské automobilky udělalo to, co se jaksi očekávalo, a její realizaci rychle smetlo ze stolu...

Zajímavé ale je, že koncem osmdesátých let nevyvolal šestnáctiválec zájem pouze u BMW. O tom nakonec svědčil i čistokrevný italský sporťák Cizeta-Moroder V16T. Tedy automobil, na němž začal Claudio Zampolli pracoval právě v době, kdy se trojice inženýrů BMW „Zlatou rybkou“ zabývala, a který se nakonec v letech 1991 až 1995 skutečně vyráběl. Ačkoliv v případě italských vozů, které z klidu na 100 km/h zrychlovaly za čtyři sekundy a stály 300 000 dolarů (dva z nich vlastní brunejský sultán), vlastně o čistokrevný 16válec nešlo, spíš o dva spojené osmiválce...

Dnes už se - díky ekologickému i ekonomickému povědomí – nejspíš u produkčních automobilů s 16válcovým motorem, snad s výjimkou Bugatti Veyron, setkávat nebudeme. A snad i proto stojí za připomenutí, že motor ze Zlaté rybky sice byl u BMW prvním vyvinutým 16válcem, ne ovšem posledním. V dosavadní sérii v Bavorsku vyvinutých produkčních motorů (v té najdeme 13 čtyřválců, 21 šestiválců, devět osmiválců, dva desetiválce a šest dvanáctiválců) byl totiž postaven ještě další šestnáctiválec: devítilitrový motor pro koncept Rolls-Royce 100EX z roku 2004. Jenže ani tenhle vůz, jenž měl oslavit sté výročí setkání inženýra Frederica Royce a obchodníka Charlese Rollse, nakonec nikdy do světa sériově vyráběných automobilů nevyplul. Naprosto stejně jako Zlatá rybka...

Více naleznete v BMW revue 4/2010